Silvestr

Silvestr netradičně a vícekrát.

Silvestrovské oslavy vychází zřejmě z toho, že jeden kněz za vlády císaře Diokleciána přežil pronásledování křesťanů a pak se stal v roce 311 papežem. Nebyl to nikdo jiný, než Silvestr (později svatý), jehož jméno se, ovšem až někdy v 16. století, stalo nositelem bujarých oslav konce roku. V té době se ustálilo používání gregoriánského kalendáře a lidé se v poslední den roku scházeli v kostelích, aby poděkovali za vše dobré z končícího roku a modlili se za přívětivý nový rok. Ať už se Silvestr slaví jakkoliv, původní myšlenka zůstává.

Průběh oslav se dnes v mnoha zemích, zejména v Evropě, USA nebo Austrálii, ale také v Rusku hodně podobá. Slaví se na širokých bulvárech, náměstích, v barech nebo na pláži. Přesto se dá prožít i netradičně. Když víte, jak na to, při trošce štěstí si můžete užít hned tři oslavy jednoho večera. Pokud si nepotrpíte na luxus a dokážete se připravit na mrazivé počasí, máte šanci. V nejsevernější části kontinentální Evropy se v laponské tundře střetávají hranice tří států. Ruska, Norka a Finska. Každá z těchto zemí je v jiném časovém pásmu a tak v okruhu do sto kilometrů můžete oslavovat Silvestr postupně.

Nejprve v ruské dědince Nautsi, kde mají o hodinu více, než v sousedním Finsku. Po krátké oslavě se ale musíte rychle přesunout sněžným skutrem (auto je v tom sněhu a mraze nepoužitelné) 38 kilometrů do finského Nelimo. Tam si zopakujete to co v Rusku a překonáte dalších 60 kilometrů do norského Maitallo. Pokud se Vám ovšem nechce tolik cestovat, můžete si ve stejné oblasti užít dva Silvestry v celkem pohodovém tempu. Ruské město Nikel má o dvě hodiny více, než norské Kirkenes a odděluje je sotva 56 kilometrů cesty, dobře udržované i v mraze. Při těchto údajích zní až neuvěřitelně, že zatím co na severu Evropy stačí projet 100 kilometrů a zažijete tři oslavy, můžete letět do africké Namimbie téměř 9 tisíc kilometrů a přesto budete oslavovat v tom samém čase, jako vaši kamarádi doma.

Dvě oslavy však můžete zažít i s použitím auta na vícero místech. Například na hranici mezi Finskem a Švédskem. Finské město Tornio má o hodinu více než jen 5 kilometrů vzdálená švédská Haparanda. Jestli máte v oblibě raději teplé klima, stejnou šanci máte ve španělské Andaluzii. Z městečka Aymonte je to sotva 30 kilometrů do portugalského Tavira a díky hodinovému posunu se i tam oslavuje dvakrát. Totéž můžete zažít na rumunsko-maďarském nebo rusko-estonském pohraničí. A věřte, že pokud by o silvestrovské noci jel podmořský vlak z francouzského Calais do britského Doveru, mohli bychom oslavovat i ve vlaku, který eurotunelem překonává kanál La Manche.

Na příznivce bouřlivých oslav, kteří chtějí cestovat do exotičtějších zemí, podobné hodinové rozdíly čekají například v Mexiku na poloostrově Baja California, na hranicích mezi Kostarikou a Panamou, při přechodu z Peru do Chile, z Malajsie do Thajska nebo i v Austrálii, která používá tři časové pásma. Suverénně největší počet oslav se odehrává ovšem v Rusku. Zdejší občané oslavují příchod Nového roku až 11 krát. Nejprve se na Dalekém východě veselí občané Ruské federace v městečku Anadyr, poslední na řadě jsou obyvatelé Kaliningradu, ruské části území zaklíněného mezi Polskem a Litvou.

Díky časovému pásmu oslavují příchod Nového roku jako první obyvatelé souostroví Kiribati ovšem jen od roku 1995. Do té doby je pomyslná čára času rozdělovala a dokonce přecházela i přes ostrůvek Tarwana. Časový posun 24 hodin však přinášel nejednu komickou situaci. Na západě ostrova měli například pondělí a u sousedů byla ještě neděle. Proto vláda ostrovů Kiribati požádala o změnu a díky tomu se ostrovy dostaly do jednotného časového pásma. Ale nedaleké ostrovy Západní Samoy, které se nacházejí poněkud západněji, paradoxně oslavují příchod Nového roku až o 24 hodin později než jejich nejbližší soused.

Z dostupných pramenů sepsal I.Šářec