Legenda o svatém Valentýnovi.

Legenda o svatém Valentýnovi.

Legenda o svatém Valentýnovi, který se navzdory trpkému osudu stal patronem milenců a čisté, oddané lásky, sice historicky vychází z osudu mučedníka z doby římského císaře Claudia II., ale o jeho životě se ví velmi málo. Proto se některá vyprávění liší. Podle první verze byl římský kněz Valentýn člověk tak ctnostný, počestný a moudrý, že si jej císař Claudius II. Gothicus (268-270) pozval do svého paláce. Valentýnovi tím prokázal velkou čest. Současně mu však vytkl jeho křesťanskou víru a sdělil mu, že dokud bude věřit "těm pověrám", nemohou být přáteli. Valentýn však opáčil, že je to on, císař, kdo věří pověrám, čímž si vladaře velmi pohněval a ten přikázal svému prefektovi Astoriusovi, aby Valentýna důsledně hlídal. Astorius si jej proto vzal do domu, kde se ovšem Valentýn setkal s překrásnou, ale nevidomou prefektovou dcerou. Astorius požádal Valentýna, aby se modlil za dceřin zrak. Valentýn tuto službu učinil, protože v sílu modliteb věřil. Přitom se však do dívky zamiloval. Pak přišel zázrak a dcera prefekta opět spatřila světlo světa. Zvěst o zázračném uzdravení se rozšířila celým Římem. Pohané však zázraku neuvěřili a vtrhli do prefektova domu. Valentýna spoutali, odvedli a za městem mu oddělili mečem hlavu od těla.

Druhá a poměrně rozšířenější verze vypráví úplně jiný příběh. Duševně nemocný císař Claudius II. se prý rozhodl zrušit manželství, neboť ženatí muži podle něj nebyli dobrými válečníky. Kněz Valentýn však přes císařův zákaz tajně nadále oddával milence, za což byl uvržen do vězení a popraven. Poslední vzkaz, který Valentýn poslal dceři vězeňského dozorce před svou smrtí zakončil slovy: „Od Tvého Valentýna". A od té doby si zamilovaní v den svátku svatého Valentýna posílají a dávají "Valentýnky" s vyznáním lásky.

Tím to ovšem nekončí. Ke svátku se váže i několik pověr. Podle jedné z nich se například ženy a dívky v tento den mohou dozvědět jakého muže pojmou za manžela. Stačí dávat dobrý pozor jakého ptáčka 14. února spatří. Uvidíte-li například stehlíka, nejspíš si vezmete muže zámožného. Spatříte-li však holubici, bude váš muž dobrák a přeletí-li kolem vás sýkorka, je docela možné, se provdáte za námořníka.

Také v našich zeměpisných šířkách se 14. únor a s ním spojený svátek všech zamilovaných docela dobře zabydlel. Podle lednového průzkumu společnosti Factum Invenio jej letos oslaví přes 36% českých obyvatel. Ukazuje se ale také, že tento svátek u nás buď nadšeně vyznáváme nebo naopak zcela zatracujeme. A není se co divit. Sotva si stačíme vydechnout po vánočním šílenství, už nás pronásledují neuvěřitelné lednové slevy; a když i těm je konec, změní se začátkem února supermarkety a drobné obchody v lákavou síť nabídek, pokrytou ve všech odstínech červené barvy, evokující myšlenky na lásku.

Výlohy překypují nejrůznějšími zamilovanými motivy, sladkostmi a dárky. Od čokoládových srdcí, bonboniér, plyšových medvídků, či jiných nápaditých výrobků, květin, šperků až k „Valentýnkám“, přáním s romantickým vyznáním lásky, která se začala objevovat již v 16. století a v polovině 18. století se v anglosaském světě jako důkaz lásky rozšířila do všech společenských vrstev. V 19. století pak byly původní malé kartičky nahrazeny mnohem většími měděnými deskami, ručně pomalovanými a často vytvarovanými jako srdce. Později je nahradily dřevořezy, rytiny a litografie. Výroba papírových kartiček nebo srdíček začíná již ve 40. letech 19. století. V dnešní době si dárky dává hlavně mladá generace, ale pozadu nejsou ani straší lidé. Svátek svatého Valentýna se díky vřelé přízni médií a masivní reklamě stal mimořádně výnosným byznysem. Je spíše komerční a církevní charakter postupně ztrácí, a to nejen v Evropě, ale především za oceánem. Ovšem nejde přece o život, a tak nechme každému na jeho uvážení, zda chce čtrnáctý únor chápat jako příležitost udělat tomu, koho má rád, radost, nebo zda chce tento inkriminovaný den strávit neveselými úvahami o pronikání cizích tradic do našich domovů.

I.Šářec