Holly je malý Hollywood

"Videoklipy vážné muziky se netočí speciálně pro fandy Ti si desku koupí tak jako tak. Tento fakt vždycky připomínám tvůrcům, kteří se chystají klip natočit. Jeho úkolem je přilákat další posluchače a samozřejmě ty tzv. ortodoxní nesmí popudit," vysvětluje ředitel pražského štěrboholského studia HOLLY ZDENEK NAVARA. "Videoklip vzniká na podporu prodeje cédéčka a zvýšení image interpreta. Jsou vlastně bonbónkem mezi ostatními videoklipy, stejně jako je vážná hudba mezi ostatními žánry. Na druhou stranu, podaří-li se, stávají se trvalkou, nestárnoucím záznamem, jehož hodnota má archivní význam. Jejich životnost je dlouhodobá. Například natočený Bach v podání Václava Hudečka byl aktuální v době svého vzniku, aby podpořil tehdy vyšlé cédéčko a více zviditelnil umělce, ale z pohledu doby je i hodnotou při budování archivu interpretů. Co bychom dnes dali za to mít klip s Carusem nebo Destinnovou! Proto má o naše klipy takový zájem Národní filmový archiv V neposlední řadě musím zdůraznit roli těchto klipů v zahraničí, protože ani tam nejsou klipy kvůli finanční náročnosti samozřejmostí pro každého interpreta. Této příležitosti se dostává jen skutečným špičkám," pokračuje Zdeněk Navara.

Proč jsou tedy klipy klasiky výjimečností a pro tvůrce samotné bonbónkem? Proč se firmy začaly pouštět do jejich výroby, když jsou tak drahé? "Jejich finanční náročnost je dána nabídkou a poptávkou vážné hudby na trhu. Ovšem žijeme v medializované době, musíme pochopit, jakou sílu mají média. Proti trendům nelze jít. Je třeba vybírat z toho nejlepšího, protože dnes není problém pro fajnšmekry zajet na koncert do Vídně nebo do Berlína. Publikum zajímají osobnosti, tváře a to, že jdou třeba na Vivaldiho, je až druhoplánový zájem. Tudíž i klip musí být na prvním místě o interpretovi a ne o skladateli. Je fantastické, že všechna tato hlediska vnímají i všichni zúčastnění při natáčení klasických klipů. Platí při něm heslo: Za málo peněz hodně muziky. Interpreti a další účinkující tuto událost chápou jako prestižní věc a význační filmaři si ji bez přehánění osobně považují a přistupují k ní s vysokou profesionální pokorou," pochvaluje si ředitel studia.

Sólistka opery Národního divadla v Praze ZDENA KLOUBOVÁ, která má za sebou nedávnou premiéru Traviaty, vzpomíná na natáčení svého videoklipu Bachova a Mozartova Alleluja: "Natáčení klipu bylo pro mě jinou hereckou zkušeností než projev řízený operním režisérem. Divadelní stylizace je odlišná od práce na kameru, která se soustřeďuje podle záměru na celek nebo detail. Zpívala jsem ale na playback. Ono by asi těžko šlo zpívat složitou koloraturu a jezdit přitom na kole, lépe řečeno na dobové herce v dlouhých sukních a pařížských šněrovacích botkách. Naštěstí byli po ruce asistenti, kteří mě vždycky na konci záběru ochotně z kola sundali. Tohoto klipu si moc vážím, protože pro mě představuje dobrou prezentaci i v zahraničí. V klipu, ve kterém se předvádím v bláznivé situaci na bláznivém stroji, mohu ukázat nejen vizáž, ale i tvárnost mého hereckého projevu. Videoklipy mají reklamní účel a i vážná hudba se musí odpovídajícím způsobem propagovat. Nejsem zastáncem míchání a propojování žánrů za každou cenu. Ovšem ani hezké věci se nepropagují samy, musí se jim pomoci. Krásným příkladem přiblížení klasiky byl Formanův Amadeus. Mrzí mě, že se netočí víc dokumentů o vzniku významných děl a o velkých interpretech, operních hvězdách. Úspěchem byla Božská Ema, ale i současná jména by stála za to. Nevedeme totiž vůbec nudný, zkamenělý život, jak si třeba někdo mysli. Jsem velká optimistka ve věcech propagace vážné hudby a opery, kterou nepovažuji za ustrnulý útvar pro úzký okruh publika. Vážná hudba je oporou v obraně vůči násilí kolem nás, nabízí návrat k hodnotám kvalitní kultury jako takové."

"Zlaté české ruce HOLLY, zázrak a nadšení pro věc," chválí si svůj - kdo ho viděl, ví, že právem - mírně extravagantní klip k debutovému albu hudby starých českých mistrů již zářící hvězda, houslistka GABRIELA DEMETEROVÁ. "Byl to tehdy další klip po prezentaci Dagmar Peckové. Podat vážnou hudbu formou klipu je dobrodružná výprava do neznáma. Pro mě to byla navíc první herecká zkušenost. Na vlastní kůži jsem okusila, jak se dělá film. Točili jsme dva dny, vlastně noci, ve starém pivovaru. I když bylo léto, uvnitř nepřesáhla teplota 5 stupňů Celsia a já byla v letních šatech. Ruce jsem měla prokřehlé. Herci to nemají zkrátka lehké, jak musejí být trpěliví, aby se dobrá věc vydařila! Hodně mi pomohl jako profík Boris Hybner. Vím, že do budoucna nebudu mít z hereckých akcí strach, ale jinak tuto hereckou epizodu pokládám za zpestření a zajímavé vybočení. Herecké ambice si tedy nedělám," říká Gabriela, která rovněž vyzdvihuje, že ani v cizině si nemůže každý dovolit mít svůj klip. "Je to reprezentace na špičkové úrovni a i v očích uměleckých agentur takový klip něco znamená. Mediální známost je nutná, aby se člověk prosadil. Ale všeho s mírou. Například některé kroky tří světových tenorů, jejich přemrštěné honoráře, vedly v USA k vydání knihy, která říká, že hudbu zabili tři tenoři. Ale zpátky ke klipům. U klasiky je pojetí víc ošemetné, protože může interpretovi i uškodit, táhne se s ním déle. U populární muziky se snese víc výstřelků. U nás je zažité, že klasika je upjatá. Frak a Rudolfinum. Ale ona zase není tak vážná, jak se často podává. Je to riskantní, ale já mám potřebu trošičku provokovat..."

"Baví mě věci s jiným úhlem pohledu a klipy klasiky k tomu patří. Proto jsem sama oslovila studio Holly," vzpomíná režisérka DAGMAR SMRŽOVÁ, jejíž dokumentární a publicistické pořady známe z televizní obrazovky (např. Jak se žije kouzelníkům a bachařům). Pochází z muzikantské rodiny, hrávala na flétnu, chtěla dokonce na konzervatoř, ale nakonec absolvovala FAMU. "Vyznám se v dokumentu, tato práce byla pro mě úplně nová. Hraná režie se od dokumentu zásadně liší. Ve studiu Holly jsem si získala důvěru nejprve popovým klipem, a teprve potom mi svěřili videoklip Bohumila Kulínského a souboru Bambini di Praga na Bachovu skladbu Ježíš zůstává moje radost. Rozhodla jsem se tento biblický chorál pojmout jako mikropříběh na černobílém materiálu, jako zastavení se a zamyšlení interpreta při jízdě autem deštivou nocí. Sveze stopaře, jehož tvář je podobná Ježíšovi. Může to být Ježíš a také nemusí..." Jaké to bylo dirigovat dirigenta Kulínského? "Trochu obtížné, měl výhrady k některým pokynům, navíc od ženy, ale nakonec jsme se vždycky jako profesionálové dohodli. Byla to pro mě krásná práce, převádět do reality věci, které si člověk vymyslí. V dokumentu musím naopak umět poslouchat a snažit se pochopit druhé. Hraná režie je přesný opak. Udávat tón musí režisér. Přesto tyto videoklipy chápu jako věc prestiže, a proto všichni byli ochotni respektovat určité podmínky."

Studio HOLLY a Supraphon přišly, jak již bylo řečeno, jako první s výrobou klipů vážné hudby. Dnes nejsou jediní, a to je dobře, ale daří se jim stále držet pozice nejúspěšnějších. Sídlo firmy ve Štěrboholích v Praze 10 je takovým malým Hollywoodem videoklipů vážné muziky. Svědčí o tom i dnešní sbírka "Oscarů", ke kterým by se dala přirovnat oborová ocenění udělovaná Asociací českých reklamních agentur Zlatá pecka, kterých bychom v pracovně ředitele napočítali celkem pět. Možná závěrem stojí za zmínku i fakt, že Hollywood ve studiu HOLLY připomíná i čtyřnohý miláček všech zaměstnanců pobíhající kolem bazénu na zahradě, jmenuje se totiž WOOD.